JUDr. Eva Dundáčková - Poslankyně PČR za ODS, volební kraj středočeský JUDr. Eva Dundáčková - Poslankyně PČR za ODS, volební kraj středočeský

Moje témata

Změny v systému náhradní rodinné péče jsou více než třeba

Parlamentní zpravodaj, Jan Folda (08.09. 2008)

Zařízení pro výkon pěstounské péče poskytují péči dětem, které by jinak naplnily několik dětských domovů. Stát je však ponechává v trvalé existenční nejistotě a není ochoten poskytnout jim stejnou podporu jako ostatním zařízením.

V posledních týdnech a měsících se v odborných kruzích široce diskutuje nutnost změny stávající podoby systému náhradní výchovy dětí v České republice. V krátké době po sobě totiž bylo zveřejněno hned několik analýz, které potvrzují, že systém neplní stanovenou úlohu, tj. pečovat o děti, které z různých důvodů nemohou vyrůstat ve své původní rodině, a pomáhat těm, kteří se o tyto děti starají. Připomeňme především, že Česká republika je na prvním místě mezi vyspělými zeměmi v počtu dětí žijících v zařízeních pro výkon ústavní výchovy na 1000 obyvatel. V současnosti žije v zařízeních pro výkon ústavní výchovy asi 9000 dětí a jejich počet se nijak významně nemění. Počet dětí, které se podaří umístit do náhradní rodinné výchovy (adopce, pěstounská péče), dokonce meziročně klesá.

Protože budeme v následujících řádcích hovořit o různých formách náhradní výchovy, pokusme se nejprve alespoň ve stručnosti zrekapitulovat, jakou podobu může náhradní výchova dětí v ČR mít.
Zákonnými předpisy, které upravují tuto problematiku, jsou zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rodině“), a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálně-právní ochraně dětí“). Na základě těchto právních předpisů můžeme rozlišit několik různých kategorií péče o děti: osvojení (lze ztotožnit s adopcí), poručenství, opatrovnictví, pěstounská výchova, péče v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc a ústavní výchova.
Jestliže se soustředíme na děti, které již byly ze své původní rodiny odebrány, měl by systém náhradní výchovy pracovat podle několika poměrně jednoduchých zásad. Děti by v zařízeních pro výkon ústavní výchovy měly pobývat jen nejkratší možnou dobu, po níž by se měly buď vrátit do své původní rodiny, nebo pokud to nebude možné, by pro ně měla být nalezena rodina náhradní. V zařízeních pro výkon ústavní výchovy by měly zůstávat jen děti, u nichž umístění do náhradní rodinné výchovy není možné z právních důvodů, nebo děti, které vyžadují specializovanou zdravotní péči. Zřejmě nikdo totiž nebude zpochybňovat, že dětský domov nemůže dětství strávené v prostředí rodiny, byť náhradní, při nejlepší snaze nikdy zcela nahradit.

Podpora náhradní rodinné výchovy

Bohužel systém náhradní výchovy nepracuje tak, jak by měl. Výsledkem je velmi vysoký počet dětí v zařízeních pro výkon ústavní výchovy. Z úst představitelů MPSV, resp.
dalších odpovědných institucí se poměrně často ozývá tvrzení, že podpora náhradní rodinné výchovy roste. To, že je tento argument nepravdivý, můžeme nejlépe ukázat na příkladu zařízení pro výkon pěstounské péče. Tato zařízení fungují na základě zákona o sociálně-právní ochraně dětí a mohou mít podobu jak jediné pěstounské rodiny žijící v bytě, tak i většího komplexu, kde žije několik pěstounských rodin. Zřizovatel tohoto zařízení poskytuje pěstounům zákonem stanovenou podporu, která jim umožňuje starat se o větší počet dětí, než je běžně v silách individuálních zájemců o osvojení nebo pěstounskou péči. S ohledem na počet dětí, o které pečují (v současné době 98 dětí s jistotou dalšího nárůstu), jsou nejvýznamnějším příkladem takovýchto zařízení SOS dětské vesničky.

Na pěstouny se zapomíná

Na jaře roku 2007 byl iniciativou poslanců Ludvíka Hovorky, Evy Dundáčkové, Vladimíry Lesenské a dalších projednán a schválen návrh novely zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 106). Za předkladatele novely návrh uvedl poslanec Ludvík Hovorka, který mj. řekl, že „předkladatelé jsou si velmi dobře vědomi, že nejvhodnější náhradní péče je péče pěstounská, která musí mít nutně přednost před zařízeními pro děti vyžadující okamžitou pomoc.“ O to pozoruhodnější je skutečnost, že podstatou navrhované legislativní změny bylo především pomoci zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Ve prospěch pěstounské péče nebylo učiněno zhola nic. Pokud se soustředíme na výši finanční podpory jednotlivých forem náhradní výchovy prostředky ze státního rozpočtu, došlo dokonce k dalšímu znevýhodnění pěstounské péče. Po provedení výše uvedené legislativní změny jsou ze státního rozpočtu na základě zákona o sociálně-právní ochraně dětí, resp. zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením podporovány v různé míře jak zařízení pro výkon ústavní výchovy, tak zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Zákonodárci bohužel zcela opomenuli zařízení pro výkon pěstounské péče.

Peníze není kde brát

V případě zařízení pro výkon ústavní výchovy jsou ze státního rozpočtu hrazeny veškeré neinvestiční výdaje související se zajišťováním ústavní a ochranné výchovy nebo preventivně výchovné péče.
Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc získala na základě již několikrát připomínané novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí z jara 2007 nárok na státní příspěvek za pobyt a péči poskytovanou nezletilému dítěti v tomto zařízení na základě rozhodnutí soudu nebo na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Nárok na státní příspěvek za pobyt a péči poskytovanou nezletilému dítěti vzniká také v případě, že obecní úřad obce s rozšířenou působností považuje umístění nezaopatřeného dítěte v zařízení za důvodné. Výše státního příspěvku závisí na věku dítěte a pohybuje se v rozmezí 17 280–24 300 Kč za měsíc za každé dítě v péči zařízení. Na rozdíl od předchozích forem náhradní výchovy není financování provozu zařízení pro výkon pěstounské péče žádnou legislativní normou upraveno. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí naopak stanoví povinnost zařízení pro výkon pěstounské péče vyplácet odměnu pěstouna, aniž by zákonodárce vyřešil, kde mají zařízení pro výkon pěstounské péče tyto prostředky získat!
Ostatní formy náhradní výchovy (osvojení, individuální pěstounská péče) jsou vzhledem ke svému odlišnému charakteru podporovány na základě zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.

Peníze dávají dárci a sponzoři

Protože SOS dětské vesničky nemají nárok na žádnou formu státního příspěvku, je Sdružení SOS dětských vesniček nuceno svůj rozpočet zajišťovat prostřednictvím individuálních dárců a sponzorů z řad komerčních společností, ze státního rozpočtu pak prostřednictvím MPSV žádá každoročně o dotaci. Tato dotace však není nároková a výsledná částka, kterou prostřednictvím MPSV sdružení získává, tvoří každoročně max. 20 % rozpočtu.
Zhruba 17 milionů korun (zhruba 40 % rozpočtu) sdružení získává jako dotaci od mezinárodní organizace SOS Kinderdorf International (KDI), která celosvětově zastřešuje SOS dětské vesničky. KDI však dalo zřetelně najevo, že v souvislosti s ekonomickým rozvojem České republiky dotace v horizontu 3 let skončí.

Trvalá existenční nejistota

Výše popsanou situaci nelze označit jinak než za ostudnou. Zařízení pro výkon pěstounské péče poskytují kvalitní péči dětem, které by jinak naplnily několik dětských domovů. Stát však tato zařízení ponechává v trvalé existenční nejistotě, neboť není ochoten poskytnout jim stejnou podporu jako ostatním zařízením pro výkon náhradní výchovy. V době, kdy se ekonomice České republiky nebývale daří, tak jsou např. SOS dětské vesničky závislé na finanční podpoře ze zahraničí, stejně jako SOS dětské vesničky v rozvojových státech Afriky nebo Asie, kde stát není schopen garantovat ani základní podporu zařízením pečujícím o děti žijící mimo biologickou rodinu! Sdružení SOS dětských vesniček reagovalo na vzniklou situaci návrhem novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která by existující nerovný přístup k jednotlivým formám náhradní výchovy odstranila. Novela by měla zařadit zařízení pro výkon pěstounské péče pod stávající § 42 g – 42 n zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Výsledkem této úpravy by byl vznik nároku na státní příspěvek za pobyt a péči poskytovanou nezletilým dětem v zařízeních pro výkon pěstounské péče. Kvalifi kovaný odhad množství potřebných finančních prostředků, které by si tato úprava vyžádala ze státního rozpočtu, je 65–75 milionů korun ročně.
Dále by mělo být novelou v rámci zákona o sociálně-právní ochraně dětí doplněno ustanovení, podle kterého by byla odměna pěstouna vyplácena z prostředků státního rozpočtu. Kvalifi kovaný odhad potřebných finančních prostředků, které by si tato úprava vyžádala ze státního rozpočtu, je 12–15 milionů korun ročně.

Pěstounské péči hrozí zánik

Cílem navrhované novely tedy není zvýhodnění zařízení pro výkon pěstounské péče, ale narovnání stávajícího nerovného přístupu zákonné úpravy k různým formám náhradní výchovy. Celkové finanční náklady na tuto novelu, která by ovlivnila všechna zařízení pro výkon pěstounské péče, tedy nejen SOS dětské vesničky, by nepřekročily částku 100 milionů korun ročně. Návrh novely byl předložen MPSV i zákonodárcům, kteří se angažují v sociální oblasti. Nezbývá než doufat, že bude návrh novely přijat a vstoupí v nejbližším možném termínu v platnost. Pokud by se tak nestalo, hrozil by reálně zánik všech zařízení pro výkon pěstounské péče a přechod dětí, které v nich žijí, zpět do dětských domovů.
Doufejme, že se tak nestane.

Počet dětí žijících v zařízeních ústavní výchovy

  2003 2004 2005 2006
Celkový počet dětí v zařízeních ústavní a ochranné
výchovy*
9110 9461 9468 9432
Děti umístěné po pobytu v zařízení ústavní a ochranné
výchovy do náhradní rodinné péče**
802 840 794 672
Z toho pěstounská péče 287 292 288 245

* Kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do 3 let věku, dětské domovy, dětské domovy se školou, diagnostické ústavy,
výchovné ústavy
** adopce, poručenství, pěstounská péče
Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání, Ústav zdravotnických informací a statistiky

I v době, kdy se ekonomice ČR nebývale daří, jsou zařízení pro výkon náhradní výchovy závislá na finanční podpoře ze zahraničí, stejně jako SOS dětské vesničky v rozvojových státech Afriky nebo Asie, kde stát není schopen garantovat ani základní podporu zařízením pečujícím o děti žijící mimo biologickou rodinu!



Můj region

Na regionální TV Fonka můžete sledovat rozhovory s Evou Dundáčkovou na aktuální témata
www.tvfonka.cz

  >>> ARCHIV AKCÍ

Moje témata

Dopravní problematika

» Tiskové prohlášení HK k omezení jízd kamionů a zvýšení mýtného
Hospodářská komora České republiky
01.04. 2009

» Archiv článků

Péče o děti a mládež - ČR

» Změny v systému náhradní rodinné péče jsou více než třeba
Parlamentní zpravodaj, Jan Folda
08.09. 2008

» Archiv článků

Péče o děti a mládež - Svět

» Slepí jsou ti, kdo zavírají oči
PhDr. Sylvia Andrisová
10.09. 2009

» Archiv článků

Lisabonská smlouva

» Eva Dundáčková je spolupředkladatelkou změny jednacího řádu Poslanecké sněmovny, která souvisí s přijetím Lisabonské smlouvy

18.02. 2009

» Archiv článků