Aktuálně
Proč odchází Eva Dundáčková z vrcholné politiky?
Sedlčanský kraj (24.08. 2009)
REGION - Eva Dundáčková (ODS) se rozhodla, že s politikou končí. V říjnových volbách již nebude do poslanecké sněmovny kandidovat. Uvedla to v otevřeném rozhovoru, který nám (bývalá absolventka sedlčanského gymnázia) exkluzivně poskytla.
Zmiňuje se v něm také o tom, že v poslanecké sněmovně vládne neúcta člověka k člověku a že přibývá těch, kteří před správou věcí veřejných dávají přednost vlastnímu prospěchu.
Poslankyně Parlamentu ČR Evy Dundáčkové jsme se zeptali:
Jak dlouho jste pracovala ve sněmovně?
„Necelá tři volební období, čili dlouhých jedenáct let. Je to vážně dlouhá etapa v životě lidském, i když se to na první pohled nezdá. Vycházím z toho, že když jsem začínala, bylo mému mladšímu synovi 3,5 roku. Odcházím ze sněmovny a jsem babičkou pětileté vnučky staršího syna. Obě moje děti za tu dobu dospěly, takže měřeno vše rodinným měřítkem, změnilo se hodně."
Jak ta doba měnila vás?
„V mnohém mne obohatila. Došlo u mne i k určitému osobnostnímu zrání ve smyslu vyrovnávání se s různými prohrami, střety, konflikty, protože prostředí samo o sobě je velice konfliktní. Dvě období v opozici vlastně přináší nepřetržité prohry. Jsem založením člověk velmi emotivní a bývala jsem výbušnější než nyní. Tvorba legislativy a způsoby, jak je možné prosadit některé dobré věci, pro mne byla zkušeností i jako pro právníka. Poznávala jsem, za jakých okolností by vůbec mělo vůbec docházet ke změně zákonů a jak tomu ve skutečnosti je."
"Vrhla" jste se do takzvané vysoké politiky tedy s jinými představami?
„To určitě ano. Po desetileté právnické praxi jsem dennodenně načítala nové a nové zákony. Bylo to součástí mých běžných povinností. Žila jsem v domnění, že zmatky v zákonech dělají poslanci jakoby z určité neznalosti nebo nepochopení dopadů, které vnášejí svým rozhodováním do praxe. Říkala jsem si, že když do sněmovny přijdu a těm vzdělaným pánům to vysvětlím, tak oni to pochopí a to bude můj největší přínos do světa normotvorby (Smích)."
A bylo to tak?
„Samozřejmě to tak není. V poslanecké sněmovně je tolik lobistických vlivů, ať již pozitivních nebo negativních, ale i dalších vlivů. Lidé sem chodí s různou zátěží životních zkušeností, vlastních profesí, že se bohužel nedaří v českém parlamentu vytvářet legislativu tak, aby to mělo převážně pozitivní dopad do praxe. Marně si jako právník pokládám otázku, jak by to bylo možné změnit. Všechny vlády, které nastupovaly a které pamatuji, ať již to byly sociálně demokratické nebo ty, které utvořila posléze ODS s Mirkem Topolánkem v čele, měly ve svém volebním prohlášení, že omezí normotvorbu skutečně jen na to, co změnu potřebuje. Ale ať už pod vlivem Evropské unie nebo snahy vylepšovat svět kolem sebe změny zákonů hrnou do praxe rychlostí, kterou není možné zvládnout.“
Jak z toho ven?
„Věřím v přirozené mechanizmy, že z toho bude jednou takový zádrhel, že dojde k určitému kolapsu. Kolaps již vidíme kolem sebe v tom, že lidé přestávají respektovat zákony. Kdysi jsem se domnívala, že úkolem politiků je tuto problematiku řešit. Nyní jsem přesvědčená, že toho nejsou schopni a že bude zapotřebí vlivu zvenku, čili vlivu občanských aktivit, někoho, kdo se zaměří na monitorování zákona do praxe. V každém případě si myslím, že každým zákonem se situace spíš zhoršuje, než vylepšuje. Zákony přestávají být pro lidi samotné. Bezprostředně po schválení nového zákona jsou politici schopni říci, že není ideální a že jej změní. To je vizitka špatné práce. Ale je zároveň úkolem jejich okolí, aby se v tomto směru profesionalizovali. Možná by bylo možné uvažovat i o vyšší profesionalizaci práce úředníků v poslanecké sněmovně, protože senát má v tomto směru pokročilejší právnický útvar, který na nedokonalosti a možné dopady upozorňuje senátory ještě dříve, než normu potvrdí nebo nepotvrdí."
Jaké jsou tedy nejvážnější důvody, proč už nechcete znovu kandidovat?
„ Ve sněmovně bylo před 12 lety více lidí, kteří brali politiku jako službu občanům. Vnímali ji jako správu věcí veřejných a přicházeli jako hospodáři, kteří chtěli pracovat pro blaho této země. Těchto lidí je tam nyní daleko méně. Více je těch, kteří do sněmovny přicházejí s představou prostoru, který se jim bude otevírat jim osobně pro nejrůznější projekty. Chci věřit, že část z nich je orientována i na pomoc ostatním lidem, nejen jim samým. V poslanecké sněmovně je i atmosféra neúcty člověka k člověku, která dříve byla nemyslitelná. Vždy se vracím k Václavu Klausovi vnímanému mnohdy jako kontroverzní osobě. V dobách, kdy byl on předsedou poslanecké sněmovny, tak tam vládl řád. Nutil poslance svojí přirozenou autoritou, aby se k sobě chovali slušně. Vzpomínám si, že peskoval i poslance vlastní politické strany, když se otáčeli k řečníkovi zády. Dnes je obrázek poslanecké sněmovny takový, že tam lidé telefonují, uráží se... Urážky, které jdou například z úst středočeského hejtmana Davida Ratha jsou neuvěřitelné a arogance, kterou srší, je pro mne ponižující i jako pro ženu. Spoléhá samozřejmě na to, že má jako poslanec imunitu a za řečnickým pultem může říkat cokoliv a není za to trestně odpovědný. To je tíživá atmosféra vzdálená tomu, abychom se dokázali domluvit na rozumných věcech. Nenáviděná opoziční smlouva nastolovala kdysi jasná pravidla hry. Zavazovala Zemanovu menšinovou vládu, že nebude znárodňovat zdravotnictví, nebude zvyšovat daně, dohodne se nový volební zákon, který zajistí, že strana, která vyhrála volby, bude mít převahu větší než jednoho nebo dvou vlasů. Byla to jedna z mála věcí, která se povedla. Ústavní soud ale později dohodnutou změnu Ústavy shodil ze stolu s tím, že tehdy schválený volební systém je v neprospěch malých stran. Čas ukázal, že pravdu měl i tehdy Václav Klaus, když říkal, že stejně spěje doba, kdy budou existovat dvě velké politické strany a k nim ´něco málo´ a strana, která vyhraje, bude moci prosazovat svoje myšlenky, své vize a občané ji za to budou hodnotit. Buď ji zvolí znovu, protože konala dobře a v jejich prospěch nebo zvolí tu druhou... To je systém, který funguje v Evropě i jinde ve světě na mnoha místech a je asi správný.
Tím se oklikou vrátím k důvodům, proč z politiky odcházím - ztratil se rozdíl mezi přístupem k řešení problémů k vedení země. Pamatuji dobu, kdy jsme velmi kritizovali za některé kroky sociálně demokratickou vládu. Dnes činíme tytéž kroky a sociální demokracie, která je v opozici, nás za ně kritizuje. To podle mě není už politika jako správa věcí veřejných, ale hra. Není to o skutečných věcech a myšlenkách a to mi v politice schází. Poslanecká sněmovna je prostředí, které pro mě není motivující a mám pocit, že jsem dospěla do věku, kdy si musím vytvořit stálé zázemí, které bude poskytovat mě a mojí rodině finanční jistotu pro další roky života."
Odcházíte z politiky úplně?
„Teď jsem o tom přesvědčena."
Jaké máte představy o vaší budoucnosti?
„S úlevou očekávám i to, že se nebudu muset do Příbrami, kde bydlím, každý den vracet až večer a budu víc k dispozici rodině i přes den. V tom cítím kvalitativní posun pro rodinný život. Ráda bych otevřela 1. září advokátní kancelář a zahájila její činnost."
Ale to ještě nebude váš poslanecký mandát končit...
„Podle našeho zákona o střetu zájmů je možné být zároveň poslanec a mít otevřenu advokátní kancelář. Já jsem toho po celých dvanáct let nevyužila, měla jsem advokátní činnost pozastavenu, teď bych se ráda k právničině vrátila. Soudím, že prodleva nebyla tak dlouhá z toho pohledu, že jsem u tvorby zákonů byla a mám přehled o tom, jaké právo je teď platné. Doufám, že najdu klientelu, pro kterou budu solidním partnerem se solidní jistotou. To bych si velmi přála. Předpokládám, že základnu budu mít v Příbrami."
Když se ohlédnete za svojí prací, z čeho máte osobní radost?
„Například z toho, že se podařilo podpořit poslaneckou iniciativou některé projekty na Příbramsku, a to bez ohledu, zda je to město nebo vesnice. Víc jsem podporovala obecní akce s vědomím toho, že čím menší obec, tím má menší možnost sama si pomoci. Určitě to byla pomoc se stavbou tělocvičen, škol, ale i chodníků - což byl příklad Dublovic, ale i Sedlčan, Nechvalic, Chraštic, Nové Vsi pod Pleší, Březnice... Takových míst však byla celá řada. Snažila jsem se o podporu nadané mládeže, organizací... Vždycky jsem pečlivě vybírala, komu pomoci s tím, aby to bylo co nejsmysluplnější a nejsprávnější. Podařilo se mi být u některých zákonů a projektů, nových institucí...Prostor jsem našla i v oblasti dopravních předpisů a odškodňování některých vybraných skupin obyvatel – například horníků nebo vyhnanců z Karpat. Za mého přispění se například podařilo posílit práva věřitelů. Protože i dnes mají někteří lidé pocit, že dlužník je ten, kdo je ohrožen státem. Před téměř dvanácti lety bylo téměř nemožné cokoliv vysoudit. Tvrdím, že vznikem soukromých exekutorů se situace změnila. Změnila se i tím, že jsme umožnili i dražby mimo soudní výkon rozhodnutí. Nikdy jsem se bohužel nestala členem hospodářského výboru, ač jsem o to několikrát usilovala. Můj zájem se proto přesunul na pomoc ohroženým, handicapovaným dětem. To byla oblast, které se ve sněmovně nikdo příliš nevěnoval a mužům připadal okruh týkající se péče o děti jako problém, který nemusí přednostně řešit. Doufám, že se mi podařilo přesvědčit poslaneckou sněmovnu, ale i ministerstvo práce, že složité a konfliktní situace v této oblasti mají být vedeny více k posílení práv dětí."
